Zbavte se feuhromocytomu

Feochromocytom a «pravidlo 10%»
  

Feochromocytom je nádor, jehož výskyt je doprovázen abnormálním uvolňováním noradrenalinu a adrenalinu.  Asi 90% feochromocytomů se nachází v nadledvinách; 10% může být umístěno mimo nadledvinu.  

Onemocnění se vyvíjí hlavně u dospělých středního věku, ale 10% případů se vyskytuje u dětí, u nichž jsou nejčastěji vícečetné a nacházejí se mimo nadledvinu.
 
Právě u feochromocytomu dochází k tzv «pravidlo 10%». Toto pravidlo uvádí, že 10% feochromocytomů:

• umístěné mimo nadledvinu;   
• zhoubný;  
• bilaterální;  
• rozvíjet u dětí.  

Mezi příznaky feochromocytomu patří klasická triáda bolesti hlavy, pocení a palpitace. Současně může feochromocytom vykazovat řadu nespecifických příznaků, jako je třes, nevolnost, dušnost, únava, závratě a bolesti na hrudi nebo v břiše. Zvýšení počtu pacientů, kteří byli diagnostikováni náhodně, když je během rentgenového vyšetření na jiné onemocnění detekována adrenální hmota.  

 

Moderní metody léčby feochromocytomu

Pacientům s feochromocytomem lze chirurgicky pouze radikálně pomoci. Operace feochromocytomu nadledvin a lokalizace nadledvin se provádějí od roku 1926. Arteriální hypertenze je léčitelná chirurgickým zákrokem v několika případech, kdy je způsobena feochromocytomem.

Operaci lze provést otevřeným přístupem (řezem přední břišní stěny nebo bočním řezem) nebo laparoskopicky (několik malých - až 2 cm - řezů, kterými se provádí optická trubice tzv. «laparoskop» a nástroje). O tom, jak bude operace provedena, rozhoduje v každém případě ošetřující chirurg.

První laparoskopická adrenalektomie (odstranění nadledvin pomocí laparoskopických nástrojů) pro feochromocytom byla provedena v roce 1992. Ačkoli laparoskopická resekce nádoru byla spojena s více komplikacemi než otevřená operace, laparoskopická adrenalektomie se stala standardní chirurgickou léčbou malých nádorů kůry nadledvin..

Vznik laparoskopické adrenalektomie jako léčby feochromocytomu vedl k potřebě revidovat další typy operací a provést jejich srovnávací hodnocení, aby bylo možné zvolit přístupy k chirurgické léčbě feochromocytomu individuálně pro každého pacienta. Byly provedeny studie, které zohledňovaly takové faktory, jako je anamnéza pacienta, klinické projevy (příznaky) onemocnění, lokalizace nádoru, metody předoperační přípravy, délka operace, objem ztráty krve během operace, komplikace a délka pobytu v nemocnici. Bylo provedeno srovnávací hodnocení operací prováděných otevřeným a laparoskopickým přístupem.

U pacientů s velkými nádory, pokud si chirurg není jistý možností dokončení operace laparoskopicky, je operace přenesena do otevřeného přístupu. To znamená, že zpočátku se operace provádí laparoskopicky, ale zohledňuje se pravděpodobnost přechodu na otevřenou operaci, pokud je to nutné, tj. Provedení velkého řezu. S lokalizací nádoru nadledvin se operace provádí pouze s otevřeným přístupem.

Laparoskopická adrenalektomie je upřednostňovanou chirurgickou léčbou feochromocytomu (v současné době zvažována) «Zlatý standard»). Při laparoskopické adrenalektomii se zkracuje čas strávený v nemocnici. Samotná operace, i když trvá stejně nebo dokonce o něco déle než ta otevřená, je doprovázena podstatně menší ztrátou krve. Samozřejmě, laparoskopická operace je technicky poměrně nebezpečný postup, protože je poměrně obtížné laparoskopicky izolovat nadledvinu od okolních tkání, nicméně výskyt stále pokročilejších laparoskopů, stejně jako provádění operace s pacientem na jeho strana, umožňuje chirurgovi lépe vidět vaskulaturu nadledvin a provádět tak relativně bezpečnou laparoskopickou adrenalektomii.

Rizika spojená s provedením operace nadledvin nezvyšuje laparoskopická operace, pokud je zákrok prováděn zkušeným týmem lékařů složeným z chirurga, endokrinologa a anesteziologa. V každém případě by rozhodnutí o provedení operace tak či onak mělo být učiněno individuálně..