Ušní choroby jsou velmi rozmanité. Všechny však mohou vést ke ztrátě nebo ztrátě sluchu. Pojďme zjistit, jak slyšíme a co slyšíme
Obsah
Jak funguje ucho
Abychom mohli vnímat zvuky, má každý z nás systém receptorů, mechanických a neurálních struktur navzájem propojených. Ucho funguje jako přijímač. Rozlišujte mezi vnějším, středním a vnitřním uchem. Vnější vnímá zvukové vibrace, které jsou zesíleny středním uchem, a vnitřní následně přenáší impulsy do mozku. Sluchový mechanismus je činností sluchového analyzátoru.
Sluchový analyzátor má složitou strukturu. Vnější ucho je vnější část analyzátoru. Skládá se z ušního boltce a vnějšího zvukovodu a je to zakřivený kanál dlouhý 2,5 až 3 cm. Ušní boltce je tvořeno elastickou chrupavkou a má schopnost zužovat se. Prochází do vnějšího zvukovodu a končí na vnějším povrchu bubínku. Vnější ucho má dvě funkce: zachytit zvukové vlny a poté je vést k bubínku, čímž chrání zvukovod před nečistotami a prachem. Druhá funkce je možná díky složité struktuře ušního boltce.
Vlastnosti uší
Lidské ucho je schopné určit zdroj zvukového signálu, jeho velikost a vzdálenost. Tato schopnost se nazývá binaurální efekt. Čím blíže je zdroj zvuku k uchu, tím rychleji vstoupí do ucha, tj. menší vzdálenost bude překonána. Vzdálenost mezi ušima je přibližně 21 cm a zvuk vstupující do obou uší se liší v rozsahu vibrací a v době, kdy každé ucho přijímá zvuk. Protože zvuky jsou uchem vnímány volumetricky, binaurální efekt umožňuje vybrat konkrétní zdroj zvuku z několika, stejně jako jeho úhlový pohyb v horizontální rovině, což je možné i při silném šumu. Přesnost určení pohybu zdroje zvuku dosahuje 4°.
Ušní boltce přenáší zvukové vibrace vzduchu podél zvukově vodivého systému středního ucha – sluchové kosti. Tento systém snižuje amplitudu vibrací a současně zvyšuje sílu zvuku a pohyb ušního bubínku se zvyšuje 20krát. Svaly bubínkové membrány se podílejí na přenosu zvuku vnitřním uchem a poté do perilymfy. Svalový systém bubínkové dutiny zabraňuje částečné ztrátě zvuku v důsledku přechodu ze vzduchu do kapalného média perilymfy.
Zvuková vlna
Intenzita zvukových vln se měří v decibelech a je také popsána frekvencí tónu zvuku, kterou každý člověk vnímá individuálně. Čím vyšší je zvuk, tím více vibrací. Osoba s dobrým sluchem může slyšet frekvence 20 hertzů. Pod touto frekvencí nebude slyšet. Ale nejnižší možná prahová hodnota sluchu – od 100 do 300 Hz. Je třeba mít na paměti, že prahová hodnota sluchu u různých lidí se liší v závislosti na fyziologickém stavu a věku. Prahová hodnota sluchu závisí také na tom, jak dobrý je váš sluch. Stává se to také naopak: u stejné osoby v různých dobách může být prahová hodnota sluchu odlišná.
Prah sluchu lze měřit. Metoda audiometrie spočívá ve stanovení rozdílu mezi dvěma signály v osobě – nejslabší zvuk bez rušení a standardní nota, která je reprodukována zařízením určeným k určení prahu sluchu. Pokud člověk dokáže určit hlasitost, absolutní výšku tónu a také zabarvení zvuku, znamená to, že má sluch pro hudbu. Ucho pro hudbu je absolutní, relativní a vnitřní. Absolutní výška tónu znamená schopnost identifikovat absolutní výšku tónu zvuků hudebních nástrojů bez jejich porovnání s referenčním zvukem konkrétní noty. Schopnost identifikovat hudební intervaly a výškové rozdíly – je to relativní zvuk. Zapamatujte si kvalitu zvuků, melodie a pořadí – vnitřní sluch.
